Mít dítÄ› je nejdůležitÄ›jším posláním každé ženy. O tom je alespoň pÅ™esvÄ›dÄeno mnoho lidí, kteří, aÅ¥ už vÄ›domÄ› Äi podvÄ›domÄ›, věří, že porod je tím hlavním, co by mÄ›la každá žena udÄ›lat. Proto, když se nÄ›která rozhodne zůstat bezdÄ›tná, snese se na ni Äasto ostrá palba kritiky. A pokud dÄ›ti mít nemůže, například ze zdravotních důvodů, je okamžitÄ› vÅ¡emi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápí Äi nikoliv.

 

 

U mužů se s nÄ›Äím takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové míře. Pokud chlap Å™ekne, že se jeÅ¡tÄ› necítí na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatní budou z velké Äásti s pochopením pÅ™ikyvovat. Pokud to samé vÅ¡ak Å™ekne žena, dostane se jí nepříjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikají. Zdá se, že pokud nemáme dítÄ› do urÄitého vÄ›ku, obvykle do tÅ™iceti let, pak jsme považovány za „divné“.

 

ProÄ je ale naÅ¡e spoleÄnost takto nastaven? Co nám brání v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopení jako mužům a uvÄ›domili si, že do toho, zda bude mít potomka Äi nikoliv nám v podstatÄ› nic není? Důvod je zakoÅ™enÄ›n v naší kultuÅ™e, a to v podstatÄ› již od starovÄ›ku.

 

 

Z historického hlediska tomu není až tak dávno, kdy muž byl hlavním živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o dÄ›ti a domácnost. Jejím hlavním úkolem pak bylo pÅ™ivést na svÄ›t a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékaÅ™ské péÄe nebyla na taková, jako dnes, a dÄ›tská úmrtnost byla podstatnÄ› vyšší, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.

 

Dnes se však situace změnila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a mají stejnou možnost dělat kariéru. Ovšem v podvědomí lidí je stále zafixováno, že jejich hlavní úlohou je plodit děti. A žena, která tuto povinnost nesplní, není „úplná“.

 

Samozřejmě, dnes je to hloupé a zastaralé myšlení, zvláště když vezmeme v úvahu přelidnění planety. Nezdá se však, že bychom se jej v blízké budoucnosti zbavili.