O tom, že náš důchodový systém není ani zdaleka ideální, není sporu. Stále častěji se pak ozývají hlasy, že důchodci dostávají mnohem menší penzi, než by měli, a že mnozí z nich doslova živoří na hranici chudoby. A je pravdou, že by byla potřeba velká reforma důchodového systému.

Jednou z věcí, po kterých lidé volají, je to, že by měli dostat zpět to, co si do důchodového spoření, tedy sociálního pojištění, vložili. Jednoduše řečeno, peníze, které do něj dali, by měly být použity na výplatu jejich důchodu. To samozřejmě zní jako pěkná myšlenka, avšak má hned několik háčků.

Tím první je fakt, že nikdy nemůžeme vědět, jak dlouho bude daný člověk žít. Jak tedy tyto peníze, které si takzvaně „naspořil“, rozložit? Máme počítat s průměrným věkem dožití? Pokud ale bude žít déle, bude to znamenat, že ve svých pozdních letech bude nakonec bez penze. A když zemře dřív? Má se zbylá částka stát předmětem dědictví, nebo zůstat v systému a být použita na podporu jiných důchodců, kteří žijí déle?

Dalším problémem je fakt, že při dnešní procentuální výměře jsou peníze, které si každý člověk odvede do sociálního pojištění, nedostatečné pro pokrytí jeho důchodu. To platí, zvláště když k tomu ještě připočítáme inflaci, což přináší další otázku: jak s ní v tomto případě bojovat? Měly by se peníze nějakým způsobem úročit, nebo by měl být dodáván státní příspěvek? Ať tak či tak, pravdou je, že by to rozhodně nestačilo.

Jak je tedy možné, že to doposud fungovalo? Jednoduše proto, že zde máme průběžný důchodový systém. Ten v podstatě znamená, že ze sociálního pojištění, které platí dnešní zaměstnanci, se vyplácí peníze dnešním důchodcům. A ačkoliv to dříve, kdy na jednoho důchodce připadli čtyři pracující, nebyl problém, dnes, kdy je situace opačná a jeden pracující musí „živit“ čtyři důchodce, to začíná být problém. Bohužel to vypadá, že zatím neexistuje vůle s ním něco dělat.