Myslivost k naší zemi takřka neodmyslitelně patří, a to již po dlouhá léta. Je však otázkou, zda má své místo i v dnešní době, kdy existují nové metody a kdy máme o přírodě i fungování ekosystému mnohem více poznatků než kdykoliv v minulosti.

Je však také pravdou, že my lidé jsme na naší přírodě napáchali hodně škod, které následně musíme nějakým způsobem napravit. Tou hlavní je pak vyhubení všech velkých predátorů, jako byli medvědi, rysi či vlci. A ačkoliv se k nám tito pomalu vrací, dnešní krajina je příliš fragmentovaná a plochy lesů příliš malé na to, aby se mohli rozšířit po celé republice.

To však znamená, že v naší přírodě není nikdo, kdo by přirozeně lovil vysokou zvěř. Proto zde musí zasahovat člověk, neboť krajina dokáže uživit jen omezené množství kusů, zvláště když je většina z ní zemědělská plocha.

Zde by se tedy dalo říci, že myslivost svůj určitý smysl má. Problém je, že skutečnost zde poněkud pokulhává, jak ostatně ukazují i veškeré výsledky, především co se vysoké a černé zvěře týče. Problém je totiž v tom, že myslivci jsou také lidé, a jako takoví chtějí mít možnost lovit.

To znamená, že je pro ně výhodnější udržovat nadstav daných kusů, především umělým přikrmováním během zimy, bez ohledu na škody, které pak zvěř páchá na lesním porostu či zemědělských plochách, neboť zkrátka nemá dostatek prostoru, aby se dokázala sama uživit.

Pokud tedy chceme takto pokračovat dále, bylo by potřeba myslivost značně přepracovat, zvláště pak množství odlovených kusů. Také by bylo nutné, kdyby byla myslivost předmětem nezávislého kontrolního orgánu a aby byly prohřešky, které členové mysliveckého sdružení páchají, tvrdě trestány a aby se od nich ostatní myslivci distancovali, namísto toho, aby je chránili a zastávali se jich.

To je však něco, čeho se s největší pravděpodobností nedočkáme. Na to je myslivci příliš mnoho vlivných osobností, především pak v politice. Není zde tedy vůle cokoliv měnit.