Myslivost k naší zemi takřka neodmyslitelně patří, a to již po dlouhá léta. Je však otázkou, zda má své místo i v dnešní době, kdy existují nové metody a kdy máme o přírodě i fungování ekosystému mnohem více poznatků než kdykoliv v minulosti.

 

Je vÅ¡ak také pravdou, že my lidé jsme na naší přírodÄ› napáchali hodnÄ› Å¡kod, které následnÄ› musíme nÄ›jakým způsobem napravit. Tou hlavní je pak vyhubení vÅ¡ech velkých predátorů, jako byli medvÄ›di, rysi Äi vlci. A aÄkoliv se k nám tito pomalu vrací, dneÅ¡ní krajina je příliÅ¡ fragmentovaná a plochy lesů příliÅ¡ malé na to, aby se mohli rozšířit po celé republice.

 

 

To vÅ¡ak znamená, že v naší přírodÄ› není nikdo, kdo by pÅ™irozenÄ› lovil vysokou zvěř. Proto zde musí zasahovat ÄlovÄ›k, neboÅ¥ krajina dokáže uživit jen omezené množství kusů, zvláštÄ› když je vÄ›tÅ¡ina z ní zemÄ›dÄ›lská plocha.

 

Zde by se tedy dalo říci, že myslivost svůj urÄitý smysl má. Problém je, že skuteÄnost zde ponÄ›kud pokulhává, jak ostatnÄ› ukazují i veÅ¡keré výsledky, pÅ™edevším co se vysoké a Äerné zvěře týÄe. Problém je totiž v tom, že myslivci jsou také lidé, a jako takoví chtÄ›jí mít možnost lovit.

 

 

To znamená, že je pro nÄ› výhodnÄ›jší udržovat nadstav daných kusů, pÅ™edevším umÄ›lým pÅ™ikrmováním bÄ›hem zimy, bez ohledu na Å¡kody, které pak zvěř páchá na lesním porostu Äi zemÄ›dÄ›lských plochách, neboÅ¥ zkrátka nemá dostatek prostoru, aby se dokázala sama uživit.

 

Pokud tedy chceme takto pokraÄovat dále, bylo by potÅ™eba myslivost znaÄnÄ› pÅ™epracovat, zvláštÄ› pak množství odlovených kusů. Také by bylo nutné, kdyby byla myslivost pÅ™edmÄ›tem nezávislého kontrolního orgánu a aby byly prohÅ™eÅ¡ky, které Älenové mysliveckého sdružení páchají, tvrdÄ› trestány a aby se od nich ostatní myslivci distancovali, namísto toho, aby je chránili a zastávali se jich.

 

To je vÅ¡ak nÄ›co, Äeho se s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností nedoÄkáme. Na to je myslivci příliÅ¡ mnoho vlivných osobností, pÅ™edevším pak v politice. Není zde tedy vůle cokoliv mÄ›nit.